4 - Tenerife - den 3. - Národní park Anaga

05.01.2009 12:15

Třetí den zájezdu jsme si vyzvedli v půjčovně sjednané autíčko (šikovná Toyota Yaris) a vyrazili na výlet do pohoří Anaga. Vyráželi jsme cca v 9:30 dopoledne z Puerta a očekávali jsme, že nejpozději v 12 bychom tam mohli být.

Zdrojem místy skoro černého humoru se nám brzy stalo velmi svérázné španělské dopravní značení (nebo spíše neznačení). Ke konci dne jsem již měl celkem nacvičené věty „Dónde estámos ahora?“ („Kde jsme teď?“) nebo „Voy bien para a ….?“ („Jedu dobře do …?“). Hned v úvodu jsme se totiž naprosto zamotali, když jsme se snažili dostat z Puerta de la Cruz přes Las Mercedes do pohoří Anaga. Cesta po dálnici TF-5 (Autopista Norte – vzápětí spontánně „přejmenována“ na Autopizda Norte) byla bez problému. Ale pak přišla La Laguna a snaha odbočit na Las Mercedes. Po několika marných pokusech dostat se na správný směr, kdy jsem navštívili snad všechny přilehlé obce kolem La Laguny a absolvovali okružní jízdu centrem města se na nás konečně usmálo štěstí. Dotázaný policista byl velmi vstřícný a ačkoliv tvrdil, že anglicky moc neumí, nám poradil ze všech nejlépe. Bylo to sice ve stylu „teď rovně, pak doprava, pa druhou ulicí doleva, pak doprava ...“ až jsem se bál, že tohle si prostě nemůžu zapamatovat. Kupodivu asi zapamatoval, protože, když jsem se o půl hodiny později ptal kolemjdoucího, zda jedeme správně na Las Mercedes, bylo nám řečeno, že pořád rovně, a opravdu jsme za chvíli dorazili ke směrovce na danou obec.

Když jsem se o naší nedobrovolné projížďce La Lagunou později zmínili před delegátem naší cestovky, opáčil, že se mu tam též stalo něco podobného. Takže pozor na La Lagunu! Rozhodně je dobré mít s sebou mapu s vyznačenými komunikacemi včetně jejich označení. My měli výtečnou mapu v měřítku 1:75 000 se značenými silnicemi i turistickými stezkami (Tenerife 1:75 000, vydal freytag & berndt, Hiking- & Roadmap). Méně podrobná mapa by nám byla k ničemu stejně jako přehledová mapka, kterou vám dají při půjčení auta, kde jsou jen větší města, označena jen dálnice TF-5 což je něco jako naše D1 a vede kolem ostrova.

Jakmile překonáte nástrahy La Laguny a dostanete se šťastně na silnici TF12 do Las Mercedes (pokud se dostanete na TF13, je to taktéž OK, ta vás na TF12 stejně dovede), tak už se do Chamorgy, kde defacto silnice končí, dostanete celkem snadno. Jedete pořád po TF12, nikam neodbočujete (pojedete kolem odboček na Taborno, Taganana apod.). Kdybyste se ztratili, ptejte se na Las Mercedes – to zná snad každý. Teprve po delší době byste měli narazit na „křižovatku“, kde doleva by měla vést odbočka na Chamorgu - TF123 a doprava pokračuje TF12 na San Andrés (nebo Playa de las Teresitas). Nenechte se odradit hnusným počasím a tím, že z několika vyhlídek vystavěných kolem silnice uvidíte „velký kulový“ a vytrvejte. S těmi vyhlídkami to tak hrozné nebylo, z některých byl i docela hezký výhled.

Počasí se zhoršilo až později a během naší cesty v pohoří Anaga vytrvale pršelo, jen kolísala intenzita deště, chvílemi nebylo skoro vidět. Ale i z toho mála byla zjevná změna klimatu oproti zbytku ostrova, bylo tu chladněji, větší vlhko a vegetace mnohem zelenější a bujnější.

Když jsme kolem 13. hodiny dorazili do Chamorgy, pršet jako zázrakem přestalo a občas na nás vyjuklo i sluníčko. Auto jsme zaparkovali přímo v obci a vydali se na jednu z turistických stezek (jsou celkem dobře značené). Vybrali jsme si cestu na Roque Bermejo.

Cesta byla moc hezká, s pěknými výhledy na okolní skalní útvary a zelenou vegetaci. Okolo rostla i spousta opuncií (v rodině nazývaných „kaktus lívancovitý“) s dozrávajícími plody, ale jako na potvoru byly všechny zralé plody v dosahu oškubané. Cesta a vyhlídky z ní mi silně připomínaly záběry odněkud z jihoamerických hor vídané často v televizi.

Nemohl jsem nezkusit nějaké to makro.

Cesta byla dobře upravená, vedla kolem skal porostlých kaktusy, často s různými jeskyněmi.

Celou tu dobu jsme nikoho nepotkali, až později, skoro u pobřeží jsme se míjeli se dvěma rybáři s pruty a jiným nářadíčkem. Tu cestu do kopce jsme jim rozhodně nezáviděli. Míjeli jsme také opuštěná stavení na vrcholku kopce.

Cesta nás vedla do údolí, které již vypadalo poněkud civilizovaněji, byla tu pole, zavlažovací systémy a nějaké dřevěné budovy ale stále nikde ani človíčka. Pak jsme se dostali na jakési rozcestí, kde napravo vedla cesta k moři,

… nalevo pak stezka k Faro de Anaga, podle mapy stezka, která by okruhem měla vést zpět do Chamorgy. K majáku to byl dost pěkný výšlap, i když musím říct, že cesty byly dobře vybudované a udržované. Osobně jsem se ale držel spíše dál od kraje, protože nemám zrovna rád výšky. Výhledy byly ale překrásné, navíc byl vidět výrazný kontrast, kdy napravo od nás bylo moře a modrá obloha …

… před námi pak hora obklopená mlhou.

Trochu jsme se báli, že se v té mlze ztratíme a sejdeme ze stezky, která už nebyla tak výrazná jako prve.

Naše obavy se nenaplnily a mlhu jsme celou cestu do Chamorgy „tlačili“ před sebou.

A z tohohle tady místní vaří zelňačku. :-) (máma)

Ačkoliv byl prosinec, tak jsme cestou viděli i nějaké kvetoucí rostliny.

A dokonce jsme narazili i na kus lesa tvořeného vavřínem, neboli „bobkáčem“. Avizované vavřínové pralesy se nám nějak podařilo minout, i když i tak byla ta tůra moc hezká. Tak snad příště.