07. Lanzarote (6.12.) - Famara – pláž, výstup nahoru, Museo Agrícola El Patio

01.01.2013 16:58

Famara - pláž, výstup nahoru 

 

    V úterý jsme se rozhodli pro trochu pobytu v přírodě a zajeli jsme se podívat na pláž Famara s tím, že poblíž by měla být nějaká stezka na vysokou horu nebo něco podobného - mělo by to být převýšení asi 600 m.

pláž Famara

 

    Samotná pláž z našeho pohledu nic extra - písečná, ale dost tu foukalo, moře rozhodně ke koupání nelákalo. Samozřejmě tu byla spousta surfařů, kterým naopak podmínky velmi vyhovují. My se tedy po chvilce přesunuli do vesnice Famara (neplést s Caleta de Famara, neboli zátoka Famara - to je o kousek jinde a tam je ta pláž). Vyjeli jsme skoro až nahoru k turistickému ukazateli, poblíž kterého jsme nakonec zaparkovali, místa tam bylo spousta.

Směrovka od které jsme vycházeli

    Opět jsme si s sebou vzali trekové hole (hodily se) a vydali se směrem Las Laderas - prostě cestou nahoru - ne, že bychom až tak tušili, kam to vede, ale vypadalo to na správný směr a pěknou procházku. Každopádně už po chvíli se nám otevřel pěkný výhled na celou vesničku i pláž. Minuli jsme také jednu oázu po levé straně – domek a skupina palem u paty jednoho z kopců.

Výhled na vesnici Famara a pláž

    Cesta, původně asfaltová silnice, se postupně zhoršovala. Když jsme nahoře minuli poslední stavení - vypadalo to jako letní vila nějakého zbohatlíka, byla to už jen vyježděná prašná cesta, která se nakonec ztratila a přešla v lehce vyšlapanou pěšinku s občasnou značkou modrou barvou na kameni.

tahle cesta je ještě celkem v pohodě

 

    Nicméně  místní s tím problém neměli - potkali jsme několik lidí se psy, kteří tu vesele pobíhali, ačkoliv v závětří bylo docela horko a sluníčko pěkně pražilo.

tady už se cesta hledala hůře

    Stezka se místy úplně ztrácela, ale drželi jsme stále zhruba stejný směr nahoru a obvykle jsme se po nějaké době na stezku zase vrátili.

a tohle celé máme ještě před sebou

    V poslední fázi se nám opět podařilo sejít z cesty a docela jsme museli vážně přemýšlet o tom, jak se vlastně dostaneme nahoru, protože kopec přecházel ve skály, které nevypadaly příliš schůdně. Naštěstí jsme stezku zas objevili a ve skalách dorazili k poměrně pohodlné cestě (ve srovnání s tou předchozí).

závěrečná část stezky ve skalách

 

    Stezka nás nakonec dovedla na vršek kopce, kde byl velký oplocený areál s čímsi, co vypadlo jako meteorologický radar. Vojenské to asi nebylo, protože nikdo nikde, žádné hlídky ani nic podobného, nikdo po nás při focení nestřílel ( :-) ).

    Zato byl ale z vršku kopce úžasný výhled na celý úsek pobřeží se zátokou Famara. Byl sice malinko opar, ale i tak to byl pěkný obrázek. No posuďte sami:

 

Nabízely se ještě další možnosti, kam se podívat, ale jednak nahoře zas foukalo a navíc zrovna nemusím výšky. Takže jsme zůstali u focení.

    Zpátky jsme šli opět stejnou cestou – na mapě, kterou jsme měli k dispozici – tyhle stezky nejsou a nechtěli jsme riskovat. Navíc jsme se stejně potřebovali vrátit k autu, takže lepší cesta k dispozici nebyla. Tahle fotka je focená chvíli potom, co jsme sešli přes okraj kopce na stezku. Je vidět, že je tu k dispozici mnohem víc vody, než např. kolem Costa Teguise – vegetace je tu mnohem pestřejší:

 

    Oběd z vlastních zásob jsme si dopřáli na výborném místu k sezení, které jsme objevili cestou nahoru. Zřejmě erozí vznikla v červené hornině taková kamenná lavice, v závětří a krásně na sluníčku. Vyloženě ideální místo na piknik.

 

Cestu už jsme znali, takže dolů už to bylo úplně v pohodě a než jsme se nadáli, tak jsme byli u našeho červeného autíčka.

 

 

A protože jsme měli celkem dost času, tak jsme se rozhodli zajet ještě do zemědělského muzea Museo Agrícola El Patio v obci Tiagua, což je odtud nějakých 12 kilometrů.

 

Museo Agrícola El Patio, Tiagua 

 

    Do obce Tiagua jsme dorazili někdy kolem 16. hod, takže na prohlídku muzea jsme měli tak hodinu, což nám připadalo dostatečné – tak velké to zase není. Muzeum najdeme na této adrese:

 

Museo Agricola el Patio

C/ Echeyde, 18; 35558 Tiagua, Teguise

tel: +34 928.529.134

http://www.museoelpatio.com

otvírací doba pondělí-pátek: 10:00-17:30, sobota 10:00-14:30, neděle zavřeno

přibližné GPS souřadnice: 29,05758, -13,63172

vstupné 5 EUR

 

    Původně to byla malá, později velká farma, v roku 1994 tu otevřeli zemědělské muzeum. Ke vstupence dostanete i letáček s mapkou celého areálu v několika jazycích (angličtina, němčina a španělština). Mají tu i malé etnografické muzeum, sál s promítáním videa atd. Tohle je interiér jednoho z venkovských domů. Až na pár výjimek se mohlo i nahoru, kde byly expozice s fotografiemi jak z historie, tak ze současnosti. Převážně se týkaly různých zemědělských činností, tradiční rukodělné výroby atd. V jedné místnosti tu mají vystavené různé prapodivně tvarované kusy lávy obdobně jako u nás bývají sbírky samorostů.

 

interiér jednoho z venkovských domů

 

    Takhle například vypadá dvojek mezi domy - tradiční, zelenou barvou natřené dveře apod., bílé zdi a spousta bujné vegetace, která zajišťuje příjemný chládek a stín v horkých dnech.

    Takhle vypadala tzv. černá kuchyně, kde se na ohni vařilo jídlo – vařilo se tu na otevřeném ohni na jednoduchém ohništi s dvěma kameny na položení hrnce. Už si nevzpomínám, jak to bylo s odtahem kouře, ale podle zdí to vypadá, že stavení mělo otvor ve střeše nebo něco podobného. Nic jako třeba krb s komínem tam nebylo.

    Samozřejmě tu mají i vinný sklípek, protože tu révu přímo pěstují a víno si vyrábějí vlastní přímo tady. Mělo by tu jít ochutnat různé místní druhy vína, stejně jako zde vyráběný kozí sýr. Nicméně ve chvíli, kdy jsme tudy procházeli, tu zrovna nikdo nebyl.

 

    Cestou od vinného sklepa dozadu směrem k polím najdeme mezí nízkými přízemními domečky i jednoduchý kostelíček, nebo spíš kapličku.

    A takhle se tu pěstuje víno. Ono to sice vypadá že v té černé „škváře“ nic růst nemůže, ale evidentně je to úrodné dost. Stačí jen trocha vody. Proto taky ta zídka, aby se to nevysušovalo větrem a dřív taky určitě na ochranu před hospodářskými zvířaty – jinak totiž mají vinice mnohem nižší zídky.

    Pohled od polí zpět – nejblíže kraji je kaple – to co zdálky vypadá jako nějaká kůlna nebo stodola. Mezi těmi domečky by ji člověk málem přehlédl. Hned vedle ní je pak mlýn, dříve poháněný hospodářskými zvířaty.

Pro změnu i něco z interiérů - už si nepamatuju, co bylo tady, ale vypadá to jako nějaký obchod.

    Ukázka místní výroby košíků a rohoží. Jen je škoda, že jsme se tam nikde nedozvěděli nic o pěstování červce nopálového na opunciích. Z larev toho brouka se získává barvivo karmín, kterým se dříve barvil tradiční textil a dnes se používá hlavně v potravinářství a farmaceutice. Ale fakt je, že horní patra asi dvou domů byla uzavřená, takže možná to bylo tam.

 

A tohle byla myslím něco jako prodejna potravin.

Uvnitř všude stylový nábytek i doplňky.

    Tahle prodejna dokonce i fungovala - dalo se tu koupit místní víno. Jen pro informaci – místní suché bílé víno „Malvasía Seco“ 8 EUR za lahev, pro Lanzarote netradiční (ale dnes zřejmě populární) červené víno „Tinto“ stálo 9 EUR a sladné víno, nebo spíše likér - „Licor Malvasía Dulce“ pak 10 EUR. Nám to přišlo celkem dost, protože nejsme žádní znalci vína, takže jsme tu nic nekoupili. Takže nemůžu hodnotit, ani jsme neochutnávali.

    A tohle je mlýn. Myslím, že tohle je právě zmíněný mlýn, který byl dříve poháněný hospodářskými zvířaty. Docela jsme přemýšleli, zda to rameno pro zapřáhnutí zvířete je takhle křivé a ohnuté schválně nebo jestli to bylo kvůli vzácnosti dřeva a tudíž se na tyhle věci používaly kusy dřeva nevhodné např. jako trámy apod.

Detail části s násypkou a mlýnským kamenem.

    Dokonce tu chovají i různé druhy zvířat (velbloudi, kozy, kuřata ... ). Mám pocit, že je to spíš kvůli turistům - jako atrakce hlavně pro děti, ale prý tu taky vyrábějí domácí kozí sýr.

    A konečně i výhled na místní pole. To úplně vzadu jsou myslím vinice, ale stále se tu prý pěstují tradiční plodiny – obilí, rajčata a mají tu někde prý i ovocné stromy. Taky je tu kaktusová zahrada, ale ta je tu asi jen na okrasu.

Mezi výrazné body v El Patiu patří místní větrné mlýny. V době naší návštěvy byly ale zjevně poničené nějakou bouří a ani jeden z nich neměl kompletní lopatky.

 

vrak lodi Temple Hall poblíž Arrecife 

 

    Večer, cestou domů do Costa Teguise jsme se ještě na chvíli zastavili na focení u vraku lodi Temple Hall poblíž Arrecife. Vrak je v takové zátoce poblíž rafinerie a odsolovacích stanic, ale když se vhodně nafotí, tak to okolo není vůbec vidět. GPS souřadnice vraku jsou 28,97575, -13,5226, ale aby vás GPS netahala do moře, tak stačí zastavit poblíž rafinerie - GPS 28,97749, -13,52344. Turisti tam na focení evidentně staví běžně a není s tím žádný problém.

 

    Trocha historie, aneb jak se sem ta loď vlastně vůbec dostala. Loď Temple Hall byla postavena r. 1954 pro Lambert Bros, Londýn, pak prodána r. 1969 (Demetrios P. Margaronis), přejmenována na „Pantelis“ a přešla pod řeckou vlajku, 1970 opět prodána - firmě Cia. Nav. Para Viajes Sud Amerika, Panama ale zůstala pod řeckou vlajkou, 1977 prodána Telamon Maritime Co, Panama (řecká vlajka zůstala), přejmenována na „Telamon“. 31.10. 1981 najela na břeh u Arrecife po zhoršujících se trhlinách v trupu, když mířila směrem San Pedro - Pobřeží slonoviny – Soluň. Při vyšetřování bylo jako důvod uvedeno naprosté poškození konstrukce a vrak byl opuštěn.

 

Pro pokračování klikněte zde

Diskuze a komentáře možné zde.

 

Album s fotkami v lepší kvalitě na Google Picasa najdete zde

—————

Zpět