06. Lanzarote (5.12.) - Cueva de los Verdes, Jameos del Agua, Jardín de Cactus
29.12.2012 16:27Cueva de los Verdes
V pondělí jsme se vypravili na hlavní atrakce ostrova, některé samozřejmě související i s Manriquem (jak jinak). První byla Cueva de los Verdes, kterou najdeme zde:
La Cueva de los Verdes
Umístění: Haría, severní cíp ostrova
Telefon: +34 928.17.32.20
Otevřeno: denně 10:00-18:00 hod
Poslední prohlídka: 17:00
Doporučený čas návštěvy: 15-17 hod
Doba prohlídky cca 45 minut
GPS: 29,16037, -13,43930
Název jeskyně "La Cueva de los Verdes" se někdy překládá jako „Jeskyně Zelených“, protože „verde“ je španělsky „zelený“, nicméně dříve prý jeskyni vlastnila rodina „Verdes“, takže by se to možná překládat nemělo.
ukazatel u jeskyně
Ještě než si koupíte vstupenku, tak doporučuju zvážit, zda nechcete navštívit i některé z těchto atrakcí - Montañas del Fuego (neboli národní park Timanfaya), Jameos del Agua (10-18 hod), Cueva de los Verdes, Jardín de Cactus, Mirador del Río a Museo Internacional Arte Contemporaneo (Arrecife, Castillo de San José). To poslední je spíš jen takový malý bonus, ale pokud chcete navštivit aspoň těch prvních 5, tak se vám nejspíš vyplatí hromadná vstupenka „Bono 6 Centros“.
vstup do jeskyně, pokladna je schovaná někde vedle cesty
Koupíte ji právě na jedné ze zmíněných atrakcí, přičemž upozorňuju, že v parku Timanfaya je pokladnou malá budka uprostřed ničeho a neberou tam karty. My si vstupenky koupili právě tady u jeskyní a s platbou kartou (Visa Electron) nebyl žádný problém. Jinak, jestli vám připadá divné, proč je u Jameos del Agua údaj „10-18 hod“, tak je to myslím protože tam mají i nějaké večerní akce, na které je vstupné dražší a proto tahle vstupenka neplatí. Podle mne je to tam ale hezčí přes den, takže nám toto omezení nijak nevadilo. Pro dospělé stojí tato vstupenka 30 EUR, děti 7-12 let platí polovinu.
zelené zbarvení způsobují řasy (rostou ale myslím jen tam, kde je světlo z venku nebo od reflektorů)
U vchodu nás celou skupinu uvítal sympatický týpek, který zprvu mluvil prakticky jen španělsky, později i něco anglicky. Nicméně nám to až tak nevadilo, protože po přípravě materiálů na dovolenou (dokument ke stažení v prvním článku série o Lanzarote, v sekci Cestování) jsem některé údaje o jeskyni věděl z paměti.
U vchodu nás celou skupinu uvítal sympatický týpek, který zprvu mluvil prakticky jen španělsky, později i něco anglicky. Nicméně nám to až tak nevadilo, protože po přípravě materiálů na dovolenou (dokument ke stažení v prvním článku série o Lanzarote, v sekci Cestování) jsem některé údaje o jeskyni věděl z paměti.
Jeskyně jsou moc krásné a zcela odlišné od chladných a vlhkých krasových jeskyní, které známe z našich končin např. z Moravského krasu. Tyto jsou vulkanického původu - prostory jsou tvořeny lávovými tunely atd. Najdeme zde i něco jako krápníky, zde jsou ale tvořeny ztuhlou lávou.
tzv. lávové krápníky – pozor na hlavu!
Místy je potřeba se shýbat, prostory jsou někde poměrně nízké a úzké. Takže asi nepříliš vhodné pro rodiny s kočárky nebo pro osoby se zhoršenou pohyblivostí. Najdeme zde jeden z nejdelších lávových tunelů na světě ("El Tubo Volcánico de los Jameos") – přístupná je přibližně 1 km dlouhá část, jinak je tato obrovská klikatá dutina delší než 6 km na kontinentálním šelfu a přinejmenším dalších 1,5 km pokračuje pod mořským dnem, jde o jeden z nejzajímavějších sopečných útvarů, tunel vznikl cca před 3 000 lety.
Jinak slovo "jameo" pochází z jazyka původních obyvatel Lanzarote a označuje extrémně velké dutiny v zemi, typické pro lávové dutiny s propadlým stropem – na dně takové dutiny je například i vchod a východ z celého jeskynního systému.
Celý jeskynní systém vznikl při velké erupci sopky La Corona před 3000-5000 lety při vyvržení velkého množství lávy a pohybu velkého lávového proudu k východnímu pobřeží do moře - povrch lávy rychle chladl a tuhnul, zatímco žhavá láva tekla dál pod touto zkamenělou čedičovou vrstvou.
Jak proud lávy postupně slábl a láva odtékala, vznikly chodby - celý proces se musel v historii opakovat, protože zde jsou nad sebou dvě chodby propojené náhodně vertikálními dutinami. Turistům zpřístupněno od roku 1964 turistům cca 2 km, pro větší efekt přidáno speciální osvětlení.
Během 17. století jeskyně sloužily jako úkryt pro místní obyvatelstvo (Guanche) před berberskými piráty a lovci otroků. Je zde i místnost zvaná "El refugio" - útočiště, umístěné v nejvíce skryté části jeskyň, které bylo tehdy prakticky nedobytné – jeho vstup je pouze úzká díra, kterou se může protáhnout jen jeden člověk a na konci jeskyně je propast, cca 15 hluboká, přístupná pouze shora pomocí žebříků a lan, které odsud museli shodit. Také je zde i koncertní sál.
koncertní síň
Ale úplně nejúžasnější je jedna z jeskyní s jezírkem, jehož hladina je zcela klidná a vytváří tak iluzi pohledu do hluboké propasti, ačkoliv samotné jezírko je dost mělké. Vypadá to fakt úžasně a na fotku to chce mít stativ (stačí malý - mně se k zrcadlovce osvědčil Velbon CX-460 mini/F3) a pokud možno použít dálkový ovladač nebo samospoušť.
tzv. zrcadlové jezero - ve skutečnosti to působí jako pohled do hluboké propasti a iluze je to opravdu silná
Po chvíli obdivování hodil průvodce do jezírka kamínek a iluze byla jako mávnutím kouzelného proutku pryč a před námi jen taková hodně velká louže. Ale stačilo chvíli počkat a zase jsme koukali do hluboké propasti. Prostě krása.
Jameos del Agua
Název Jameos del Agua v překladu znamená něco jako „vodní jeskyně/dutiny“. Jde o část víc jak 6 km dlouhého sopečného tunelu vzniklého při erupci sopky La Corona a nachází se cca 1 km od Cueva de los Verdes. Strop tunelu se následně propadl a vznikly tak dutiny, které byly roku 1968 přebudovány podle plánů Césara Manriqua, se kterým spolupracoval např. i Jesús Soto (ještě o něm budeme psát :-) ), který měl na svědomí unikátní osvětlení zde i v Cueva de los Verdes.
Jameos del Agua
Umístění: severní cíp ostrova, poblíž silnice LZ-1 z Orzoly
Telefon: +928.84.80.20
Otevřeno: denně 10:00-18:30 hod, úterý a soboty i v noci 19:00-02:00
Přibližné GPS souřadnice: 29,15731, -13,4319
Kolik je vstupné vám nepovím, protože u pokladny jsme předložili naše Bono, oni si jen odpípli ten čárový kód a šli jsme - fakt super. Hned někde na začátku jsme dorazili do takové jeskyně s malou lagunou.
Jeskyně s lagunou
Laguna obsahuje mořskou vodu a je i s mořem propojena - proto je prý možné na její klidné hladině přesně pozorovat příliv a odliv. Žije tu téměř slepý bílý (asi 3 cm dlouhý) krab, který jinak žije v hloubce 1000 m - to jsou ty bílé flíčky na následující fotce:
Slepý bílý krab žijící v laguně
Kolem laguny vedou úzké chodníčky, po kterých se dostanete dál. Jejich kamenné zábradlíčko se dá také použít jako improvizovaný stativ pro focení, protože světla je tu málo.
Na jižní straně jeskyně by měl být vstup do "Túnel de la Atlántida" - podvodního tunelu, více jak 1,5 km dlouhého, ale osobně jsem si ho nikde nevšiml.
Další pohled na lagunu
O kousek dál už najdeme civilizaci :-) Jsou tu bary, restaurace, taneční sál atd. - vše ve stylovém provedení v černém sopečném kameni, doplněné bujnou exotickou vegetací a tradičními ornamenty. Často se tu opět používá kontrast mezi černým kamenem a zářivě bílým betonem, k tomu pak sytě zelená vegetace.
jeden ze stylových barů
Uprostřed celé dutiny je velký bazén s nádherně modrou vodou. Bazén je tradičně vybetonovaný s bílým nátěrem, oblých tvarů. Vypadá ale fakt pěkně, člověk by se hned vykoupal. Bydlet v takovémhle klimatu, tak bych něco takového chtěl mít u baráku taky.
bazén uprostřed Jameos
U bazénu byl pro změnu další bar. U tohoto nás velmi zaujala originální sedátka z ohlazených kamenů. Strop je z kamenů, samozřejmě uměle postavený i když to má asi vypadat jako skalní převis.
hezký sedátka, co?
Na jednom konci bazénu je pak vchod do koncertního sálu s kapacitou 500 osob, kde se odehrávají osobité koncerty - to bude možná ta večerní otvírací doba, na kterou právě neplatí běžná vstupenka ani zmíněné Bono. V době naší návštěvy byl zrovna bohužel v rekonstrukci – myslím, že byl nějaký problém se stabilitou stropu a mluvilo se o jeho zpevnění nějakou speciální pryskyřicí a dalšími materiály. Každopádně ty koncerty tu musejí být opravdu zajímavé.
pohled do koncertního sálu
Od bazénu vystoupáte po schodišti nahoru na okraj celé prohlubně, po jejímž obvodu je série staveb s podloubím a různými zákoutími.
příjemné posezení nahoře u okraje prohlubně
Především je tu ale dost podrobná expozice týkající se sopečné činnosti jako takové. Byly tu vystavené všemožné druhy hornin – lávy, sopečné pumy apod. ale i různé interaktivní exponáty. Podle mne rozhodně stojí za návštěvu, i když odtud nemám žádné fotky (už si nevzpomínám, ale možná se tam nesmělo fotit :-) ).
zahrada uvnitř podloubí
Uvnitř podloubí najdete také příjemná zákoutí se zahradami, jezírky a spoustou rostlin. A shora je také krásný výhled na celý komplex:
Myslím, že Jameos del Agua si prostě člověk nemůže nechat ujít, byl to opravdu krásný zážitek.
Jardín de Cactus
Chlupatý kaktus mám tak rád
je to můj zelený kamarád.
Chlupatý kaktus mám tak rád
ten musí na stráži stát když jdu spát.
… zpívá se ve známé písničce. A že v Jardín de Cactus, neboli v Kaktusové zahradě, takových chlupatých kamarádů najdete. Zahradu najdeme ve směru od Jameos za obcí Mala, před obcí Guatiza - autem je to kousek (GPS souřadnice jsou 29,08052, -13,47611). Už na parkovišti vás přivítá obrovský kaktus - i když tento je myslím kovový – prostě se to nedá přehlédnout.
vchod do zahrady
V zahradě najdeme více než 1100 různých druhů kaktusů z Ameriky, Madagaskaru a Kanárských ostrovů. Krom kaktusů tu najdeme i další rostliny podobného typu, které mezi kaktusy nepatří. Ale i kdyby vás kaktusy vůbec nezajímaly, tak je to přinejmenším estetický zážitek.
Jedná se o poslední poslední Manriquovo dílo, dokončené roku 1991 původně to byl starý kamenolom. Celá zahrada má tvar velkého amfiteátru s širokými terasami, zem je zde pokryta silnou vrstvou sopečného popela (stejně jako místní pole), celý areál pak ohraničeny silnými zdmi z čediče.
celkový pohled na zahradu, v pozadí větrný mlýn
Všechny stavby jsou ze stejného typu sopečné horniny, je zde i bar a restaurace. Stavba na následující fotce jsou například toalety.
v téhle zajímavé "cibulce" byly toalety
Přičemž z mnohých detailů je jasné, že Manrique nepostrádal smysl pro humor, jako například u této skalky s jezírkem.
Zahrada je umístěna v oblasti ostrova, kde se pěstují opuncie, které slouží k pěstování červce nopálového, z jehož larev se získává barvivo karmín. Právě karmín byl svého času pro ostrov velmi významný obchodní artikl. Ačkoliv se dnes nahrazuje syntetickými barvivy, pro svou netoxičnost se stále významně používá pro výrobky, které přicházejí do styku s lidským trávicím traktem - kosmetika, sladkosti, některé nápoje, léčiva atd.
Larvy červce žijí nepohyblivý život, svým dlouhým sosákem pevně přichyceny ke kaktusu a sají šťávu – sklízeny jsou hlavně v létě, špachtlí se seškrabují z kaktusů, suší na slunci několik dní, čistí a posílají do továrny k průmyslovému zpracování.
výhled z větrného mlýna
Součástí komplexu je i větrný mlýn viditelný už na druhé fotce, který se používá k mletí upraženého obilí (pšenice a kukuřice), stejně jako kdysi mnoho dalších mlýnů - z výsledného produktu se vyrábí „gofio“, což je tradiční kanárské jídlo guančského původu. V některých restauracích by mělo jít sehnat, ale my jsme ho neochutnali. Z mlýna je především ale krásný výhled na celou zahradu.
zajímavé využití starého mlýnského kamene
Cestou si můžeme všimnout některých detailů, jako například mlýnské kolo (z čeho jiného než z čediče) použité jako květináč, nebo květináčky s kaktusy podél schodů k mlýnu apod. Poblíž mlýna je kavárna, která se nám také moc líbila – toto je např. schodiště dolů z vyhlídky:
Dole u paty schodiště z krásného dřeva bylo jezírko se zelenými kytkami. Vše je do detailu propracované – například i osvětlení tu vypadá jako kaktusy:
A ještě jeden celkový pohled na schodiště. To se ale bohužel na fotku nevejde celé, tak jsem se musel opět uchýlit k použití rybího oka – proto ta fotka vypadá kapku zvláštně.
pohled na schodiště z trochu jiné perspektivy (8 mm Fisheye)
A na závěr ještě jeden celkový pohled na zahradu, kde je zase vidět, jak jsou kaktusy v zahradě doplněny různými bizarními sopečnými útvary. Trochu připomínají termitiště, které občas člověk vidí v různých dokumentárních filmech.
Jak vidíte, není vůbec problém během jednoho dne stihnout všechny tyto tři turistické atrakce: Cueva de los Verdes, Jameos del Agua, Jardín de Cactus, pokud má člověk k dispozici auto. Přitom jsme nijak nespěchali, naopak jsme si nechávali dost času na focení a ani na oběd a svačinu jsme nezapomněli :-) Zrovna v kaktusové zahradě jsou místa, které ke krátkému posezení a relaxaci přímo vybízejí.
Skalní útvary poblíž Teguise
Na přesnější umístění si bohužel nepamatuji, ale na tyhle zajímavé útvary jsme narazili někde cestou z kaktusové zahrady do Costa Teguise, přičemž to bylo někde poblíž města Teguise. Zaujaly nás nezvyklé tvary skal a tak jsme tam zastavili.
skalní útvary poblíž Teguise
Ty útvary vypadaly jako vrstva mírně zhutněného sopečného popela, který ale vcelku snadno podléhal zvětrávání (erozi) – zde hlavně účinkem větru, a vznikly tak velmi zajímavé útvary. Nakonec jsem rozhodně nebyl jediný, kdo tam pobíhal s foťákem – chvíli po nás tam zastavily další dvě auta.
zvětrávání dokáže vytvořit prapodivné tvary
Materiál tvořící tyto „skály“ se místy přímo drobil pod rukama a místní toho evidentně někde využili a vytvořili různé jeskyně. Myslím, že dětem by se tu určitě hrozně líbilo.
některým jeskyním místní evidentně trochu pomohli
Škoda jen, že občas sem asi někdo z místních vyvezl odpadky, protože to, co se tam někde válelo, nebylo od turistů, ale šlo spíš o nepotřebné a rozbité věci z něčí domácnosti a dokonce i nějakou stavební suť.
Diskuze a komentáře možné zde.
Album s fotkami v lepší kvalitě na Google Picasa najdete zde
—————