10. Lanzarote (8.12.) - Caldera Blanca, El Golfo, Los Hervideros, Salinas del Janubio

12.05.2013 19:19

Caldera Blanca

Caldera Blanca znamená španělsky „Bílý kráter“ a podle informací, které jsem měl z internetu, se jedná o dosti atraktivní, ale relativně snadno přístupný kráter. – přístup z druhé strany je možný, ale silnice byla prašná, nerovná, vedla mezi lávovými poli a našemu malému autíčku dala docela zabrat. Museli jsme jet dost pomalu a dost to drncalo.

cesta k parkovišti - jeli jsme krokem, báli jsme se o auto, abychom neuvízli, zatímco místní kolem nás frčeli jak prasata :-)

Jeli jsme po silnici LZ-601 až k odbočce zhruba na souřadnicích (29,04725, -13,74883), kde jsme zabočili na vedlejší cestu směrem ke kráteru. Zaparkovali jsme poblíž Casas del Islote (souřadnice zhruba 29,044710, -13,741812), odkud je to po cestě kousek.

Casas del Islote - poblíž je parkoviště, kde jsme zakotvili

cesta ke kráteru byla celkem snadná

i když nepříliš rozmanitá

Cesta na kráter byla dobře upravená a poměrně snadná, ale na okraji kráteru foukalo tak silně, že jsme se nakonec rozhodli ustoupit od původního záměru projít se okolo kráteru. Místo toho jsme si jen udělali pár fotek a vrátili se zpět.

takto vypadal výstup po vnější stěně kráteru - trekové hole byly výhodou, nikoliv nutností

autor článku na vrchu kráteru. Důvodem zvláštního postoje není snaha vypadat drsně, ale nenechat se odfouknout silným větrem :-)

další pohled na kráter

V materiálech, které dávám ke stažení v úvodní kapitole, je popis okružní trasy podle serveru summitpost.org, který uvádí časovou náročnost 3 hodiny a vychází právě z centra Mancha Blanca. Je samozřejmě na vás, jakou cestu zvolíte.

a na závěr pohled z trochu jiné perspektivy (Samyang 8 mm fisheye :-) )

El Golfo

El Golfo znamená španělsky záliv. Tuhle známou turistickou atrakci najdeme na souřadnicích GPS (WGS84): 28° 58′ 39.7″ N, 13° 49′ 43.4″ W (28.977694, -13.828722). Není problém se tam dostat, myslím, že všude byly ukazatele a na místě je pak nějaká restaurace, obchod se suvenýry a parkoviště (tam nejspíš bude několik turistických autobusů).

Pohled na pravou část zálivu s rybářskými loděmi, atrakce je nalevo, parkoviště vpravo mimo zorný úhel

Cesta je zpočátku rovná a široká, takže se může zdát, že by tam projel i kočárek. Já bych to ale z téhle strany neriskoval. Existuje druhá cesta, mnohem pohodlnější, z druhé strany. O té si řekneme v dalším díle.

Cesta na El Golfo - zpočátku celkem v pohodě, ale dál to třeba pro kočárky rozhodně není

Po cestě narazíte na místní, kteří tu prodávají za pár eur kusy olivínu, ale pokud máte čas, není problém si nasbírat vlastní dole na pláži.

Dál je cesta poněkud strmější

Abych taky napsal pár suchopárných informací, tak El Golfo je jakýsi přírodní amfiteátr otevřený směrem k moři, vytvořený sopečnou erupcí v roce 1730, nachází se v okresu Yaiza, na jihu ostrova.
Ta přerostlá zelená louže uprostřed :-) se jmenuje Laguna Verde neboli Zelená laguna. Někdo si možná vzpomene na Modrou Lagunu, tak tady mají pro změnu zelenou. V laguně se nevykoupete – to je zakázáno (je to chráněná oblast) a zelená barva je způsobena řasami žijícími ve vodě, takže otázkou je, jaké by to koupání nakonec bylo. Stěny kráteru jsou tvořené porézním popelem a lávou a během času se zde vytvořily opravdu velkolepé útvary.

El Golfo v celé své kráse

K moři je zde přístup přes černou pláž, jejíž barva krásně kontrastuje se zeleným jezerem. Na této pláži se prý točily některé scény filmu One Million Years B.C., kde je prý k vidění Raquel Welch v kožešinových bikinách. Žádnou takovou svůdnou kůstku jsme tam nepotkali, ale i tak se nám na El Golfo moc líbilo.
Mezi hrubými oblázky tvořící černou pláž můžete najít pěkné ukázky olivínu – zeleného polodrahokamu. Stejně tak najdete zrníčka olivínu i mezi pískem na rozhraní mezi mořem a pláží. Proto to také vypadá jak vedle kurníku – velká část turistů chodí po pláži a občas něco „vyzobne“ z písku.

takto vypadají zrníčka olivínu z pláže u El Golfo - toto je verze, kde je zrnko stále uchycené na kousku sopečné horniny

i takováto volná zrnka olivínu na pláži najdete, stačí trocha trpělivosti - tohle už je výběr těch nejhezčích:-)

Jen si dovolím upozornit na dvě věci – olivín zde nalezený se bez ohledu na velikost zrn nehodí na vybroušení pro šperkařské účely (byť by se dal použít na nějaké rukodělné šperky v surové podobě). Ta druhá věc je – pozor na vlny. V době naší návštěvy nebylo zrovna teplo a při sbírání na hranici pláže s mořem člověk ztrácí pozornost a nejeden turista chytil vlnu do bot. Já si dával pozor, ale párkrát jsem svištěl zpět nahoru dost fofrem.

Los Hervideros

Když jsme se nabažili El Golfo, zajeli jsme ještě na Los Hervideros. Slovo „hervidero“ znamená španělsky „vření“, název se překládá jako „vroucí hrnce/vody“. Tohle místo najdeme na pobřeží, na silnici LZ-703 ze Salinas de Janubio do El Golfo, vše je dobře značené a k dispozici je i velké neplacené parkoviště.

pohled na areál s cestičkami

Je to vlastně část pobřeží s bizarně tvarovanými útesy vytvořenými Atlantikem v sopečné hornině. Moře zde pění a "vře" v lávových jeskyních, komínech a obloucích vytvořených erozí – obzvláště efektně vypadá při rozbouřeném moři, kdy vlny narážející na útesy vytvářejí až několikametrové gejzíry vody.

bouřící voda v jedné s pobřežních dutin

pohled na část pobřeží

široké asfaltové cestičky tu nečekejte :-)

Cesty jsou tu pěkně upravené, jen místy trochu úzké – třeba s kočárkem se rozhodně všude projet nedá a často jsou tu schody vedoucí k různým vyhlídkám, do jeskyní apod.

Pohled do jedné z pobřežních dutin. Moře bylo relativně klidné ale i tak to občas stálo za to.

A na závěr celkový pohled na oblast Los Hervideros.

Salinas de Janubio, Yaiza

U salin jsme si udělali jen krátkou zastávku na cestě domů od Los Hervideros. Je tu pěkný výhled, tak jsem si musel udělat aspoň pár fotek. Když jsme na to ta koukali, tak nás napadl následující popis: „Saliny? To je vole takový pole, co je tam plno sole.“

Výhled na saliny - u pobřeží spousty solných pánví, dále pak hromádky už sebírané soli

Saliny jsou vlastně spousty mělkých bazénků neboli solných pánví, kam se čerpá mořská voda a přirozeným odparem vody na slunci se získává sůl. Sůl se tu získává od roku 1895 až dodnes. Prakticky celou produkci soli odebírá průmysl zpracování ryb (konzervace atd.), roční produkce cca 2 000 tun, dříve až 10 000. Voda se původně čerpala pomocí větrných mlýnů, dnes tuto práci dělají elektromotory.

Tím pro nás den skončil a my se vydali vstříc hotelu a hlavně večeři :-) Na závěr si dovolím přidat fotku betlému, který nám vytvořili na hotelové zahradě. Krom věcí, které betlém běžně obsahuje tam byly snad všechny pro Lanzarote typicé prvky - větrný mlýn, typické domečky, dokonce i miniaturní saliny :-)